Vzpomínám si na jeden televizní pořad z tragických dnů roku 1969 po pohřbu studenta Jana Palacha, kdy jsme si my, které pak Husákův režim vyhnal a zatratil, naposledy před televizními kamerami podávali mikrofon a vyznávali se ze svých pocitů a nadějí. Byla to symbolická ŠTAFETA. Mikrofon se stal štafetovým kolíkem, který jsme si před zraky milionů televizních diváků předávali. Naposledy... pro příštích dvacet let.
Dvacet let předtím, roku 1949 jsme my, žáci abiturienti Masarykova reálného gymnasia, které komunisté zavřeli a rozprášili, předali symbolickou štafetu žákům Střední průmyslové školy. Jsme pyšní, že tento štafetový kolík tak čestně a hrdě nesli a nesou až do dnešních dnů.
Při příležitosti stého výročí otevření budovy Křemencárny dne 23. září roku 1994 se oba štafetové proudy spojí. Naše ruce se spojí a společně ponesou štafetový kolík svobody, demokracie, humanity a - odpusťte mi také studentské srandy do dalších let tohoto končícího zmateného tisíciletí.
DUCH KŘEMENCÁRNY SE NEPODAŘILO UDUSIT !
A jak jsme říkávali po Janu Masarykovi ...A FURT SE JDE !
Jen prosím, vy, co přijdete po nás, NEZAKOPNĚTE!!!
Za všechny Křemencárníky Váš, Vladimír Škutina