VZPOMÍNKA NA ŘEDITELE ING. RUDOLFA KUCLERA

Ing. František Plzák, Mgr. Michal Běhounek, SPŠCH

Ředitel Ing. Rudolf Kucler byl vynikající pedagog a vynikající člověk.

Narodil se 11. prosince 1927. Chlapec z podřipské vesnice absolvoval nejprve náročnou Baťovu školu práce. Ta do jisté míry zformovala i jeho charakter. Kázeň, vytrvalost, pracovitost, samostatnost a naprostá oddanost svému zaměstnání to byly ty správné vlastnosti Baťových Mladých mužů.

Poté vystudoval Průmyslovou školu chemickou v Praze. I když navštěvoval denní studium, musel se sám živit. V noci pracoval jako pomocník pekaře a ve dne chodil do školy. Přesto dokázal odmaturovat s vyznamenáním. Po maturitě zůstal ve škole jako asistent a současně dálkově studoval VŠCHT v Praze. Po ukončení vysoké školy nastoupil na SPŠCH od roku 1955 jako profesor chemických odborných předmětů. V roce 1963 přešel ze zdravotních důvodů na Ministerstvo chemického průmyslu, ale po roce působení se vrátil zpět na SPŠCH jako její ředitel.

Vyučoval analytickou a organickou chemii, teorii i laboratorní cvičení. Již v době svého učitelského působení stál u zrodu velkých chemických laboratoří, které vznikly v přízemí, 1. a 2. patře vždy sloučením dvou sousedních učeben. Ve funkci ředitele pak prosadil přístavbu šaten a moderní laboratoře pro fyzikální chemii.

V roce 1963 vydal v SNTL spolu s J. Svobodou učebnici "Organická chemie", která svým pojetím patřila mezi dobré učební pomůcky organické chemie a velmi dlouho se podle ní učilo.

Ing. R. Kucler byl vynikajícím učitelem, který ve svých předmětech dovedl jasným a promyšleným výkladem zaujmout žáka. V laboratorních cvičeních kladl velký důraz nejen na odborné znalosti, ale i na manuální zručnost a techniku chemické práce. Jako ředitel neustále sledoval vysokou odbornou úroveň výuky. Zaváděl nové způsoby práce a nové předměty. Již v roce 1966 zbudoval na škole laboratoř emisní spektrální analýzy a prosadil její zavedení jako povinného předmětu ve všech třídách maturitního studia. V 70. letech přesvědčil pracovníky Ministerstva školství o potřebě zavedení nového oboru analytická chemie a spolu s pedagogy školy vytvořil i jeho osnovy. Měl velmi kladný přístup i k žákům. Při posuzování jejich deliktů byl velmi přísný, ale nakonec jejich chování vždy přímo otcovsky posoudil. Byl nesmírně pracovitý a náročný k sobě i k učitelům. Jeho osud, podobně jako osudy mnoha dalších lidí, značně poznamenaly události roku 1968. Sám byl přesvědčeným stoupencem myšlenky socializmu a v jeho obrodě spatřoval tu pravou perspektivu. Po obsazení republiky cizími vojsky dolehly i na naši školu citelné represe. Záminkou byla rezoluce na podporu článku Dva tisíce slov, kterou na škole podepsala většina učitelů. Díky udavači z řad pracovníků školy a díky naivitě tehdejšího předsedy ROH, který kopii pečlivě uschoval v zásuvce svého stolu, mohli soudruzi exemplárně zasáhnout. Všem členům KSČ včetně ředitele Kuclera bylo zrušeno členství. I když se tím jeho pozice stala velice svízelnou, zasadil se o to, že prakticky nikdo (kromě ing. Jarchovské, která byla ze strany vyloučena) nemusel ze školy odejít. Díky svým lidským i pedagogickým kvalitám pak zůstal ve funkci ředitele jako jediný nestraník ze všech pražských ředitelů.

Někdo mu vyčítá, že pak byl papežštější než papež. Není to pravda. Naopak, neustále filtroval tlaky, které na školu přicházely shora a největší tíhu všech nepopulárních úkolů bral na svá bedra. I když to bylo velmi obtížné, snažil se za všech okolností dávat věcem racionální smysl a neformální obsah. Musel čelit i vnitřním tlakům hlavně ze strany soudružky zástupkyně, která se vehementně snažila prosazovat své zájmy pod rouškou vedoucí úlohy strany.

V 80. letech pak musel vzdorovat snahám Národního výboru hl. m. Prahy o zrušení pražské chemické průmyslovky. Vyvinul nesmírné úsilí a využil všech konexí získaných v době působení na ministerstvu, zejména pak vlivu absolventů školy, aby školu, kterou tolik miloval, zachránil. Nakonec se to podařilo, ale časté stresové situace, kterým byl vystaven, soustavně podlamovaly jeho zdraví.

Přestože se většinu svého života nevěnoval žádnému sportu, na jeho sklonku nalezl zalíbení zejména v soft-tenisu, který se v té době na škole velice rozšířil. Hrál jej náruživě rád, se sobě vlastní houževnatostí a navíc velmi dobře. K uctění jeho památky se každý rok hraje turnaj pracovníků školy "Memoriál ředitele Ing. Kuclera v soft-tenisu". Žákyně pak soutěží o Kuclerův pohár v odbíjené.

Těžká nemoc způsobila, že v průběhu maturit v roce 1985 musel odejít do nemocnice a dne 25. února 1986 zemřel. K celkovému zhodnocení osobnosti ředitele Ing. Kuclera lze použít slova ze smutečního oznámení: "V zesnulém odchází člověk vzácných osobních vlastností, výborný pedagog a dlouholetý zasloužilý pracovník školství, který věnoval všechny své síly a znalosti životu školy a výchově mnoha generací studentů."